TMOU V LUHU...

Tmou v luhu zahoustlou, kde pableskují jezy,

ty mladé hlasy dva šly travou divokou;

zpěv její vysoko vlál nad mlčením mezí,

zpěv jeho omdléval strun hudbou hlubokou.

V tmách širých rozhozen se třpytil slavný Vůz

a Labuť jiskřila a háral Arkturus

a velká souhvězdí noc celou snila němě

o nezrozených dnech, kdy nebude už Země.