To bolestný a předce sladký cit.

To bolestný a předce sladký cit,

když bujnou radost svět nám nese v číši,

a ruka chvatná po ní nepřispíší,

by žhavé srdce pokoj mohlo pít.

Když oko krásné v oko hledí zpět,

a my v to oko nechcem hledět déle,

když drahá hlava na ňádrech si stele

a horoucí přec nechcem líbat ret.

A zhrdat tím, čím mnohý chce se skvít,

a nedotknutý nechat pohár zlatý,

z něhož by jiný hltal nápoj svatý:

to bolestný a předc jen sladký cit.