To bude...

TO BUDE jeden z příštích podivných dnů,

přezrálé kultury napojený mdlobou...

Ty, sybaritka linií ženských,

za dusného večera při otevřených oknech

na čínské kůži žlutavě bílé

v komnatě přišeřené...

ty, jejíž smích s tím se mi svěřuje...

ty, rozkošná svým talentem

hrát roli milovníka

v komnatě intimní...

za dusného večera stát budeš v snědé své kráse,

zatím co taburet zachytí

roucha posledního

záhyby teplé ještě...

a tvoje blíženka bílá

na čínské kůži v komnatě přišeřené...

eh, – a já s úsměvem chápajících

a s papirosou něžnou

budu té říkati SESTRO

při promenádě ranní

v sadě

v chladivé lázni nervů.