To by tak hrálo!

Známo, ač málo

dosud říkadlo: „to by tak hrálo!“

nad jiné je přeci

významnější věcí,

než by komu snad se zdálo.

Dovolte, bych dle své zásady

dokázal to několika příklady.

Učeník,

ubohý to mučeník,

nad nímž jako Damoklova šavlice

visí mistrův potěh, paňmistrové pravice,

právě má zas stůj co stůj

dostat výprask svůj,

by se v pořádku vše denním dálo:

on však mrštný jako ryba,

věda, nepláchnout že strategická chyba,

utíkaje volá: To by to tak hrálo! –

Rodičové

pečliví o blaho dítěte,

jak jich málo najdete,

milí vlastencové,

vyhlídli mu dlouhou na cestu

podle svého gusta nevěstu.

Děvče slušné, ze slušného domu,

slušné také věno k tomu,

jenom krásy, líbeznosti,

mládí a pak jiných detto ctností

poněkud snad příliš – málo.

Ženich, hoch pak do světa,

kterýž teprv rozkvétá,

podívav se na ni zostra,

zvolá: „Vždyť to pouhá kostra!

tu si vzít? – to by tak hrálo!“ –

Žena panovnice

na muže má s kopce převelice,

že jen jakživo

do hospod chce chodit na pivo,

všemožně pak brání

jemu v bezbožném tom počínání.

„Jářku“ – volá muž,

„aby hrom tvůj jazyk už!

vyčítat mi stále tu mou bryndu,

sama pak si na svou ,cilifindu‘

týden celičký

zváti sousedky a kmotřičky,

dávat tabuli,

ještě k tomu cpát jim papuly

buchtami a mandlovými rohlíčky!

Co by za to piva k službě stálo!

Sama utrácet,

mne pak žízní trmácet,

aj – to by tak hrálo!“ –

Turci, kosi známí,

na východě chtějí vládnout sami,

a byť se tam děla

hanebnosti celá

spousta, potopa,

nechtěj' připustit, by Evropa

do toho se pletla,

reformovala

tam neb napravovala,

nebo velkým koštětem snad metla.

„Po tom, co my děláme, vám málo!“

Na to bratr Rus

praví jako starý bakabus:

„Eh dyť nic! – to by tak hrálo!“ –

Nás ubohé Čechy

bez nadějí, bez útěchy,

ti, co vládli tu a krachovali,

jazykem už dávno pochovali.

Jeden docela se splet',

chtěl to mít už za šest let;

jiným pozděj' se to zdálo –

my však – hrom to ťuk'!

pořád ani muk –

žijem, zpíváme a pijem,

ku předu se derem,

z dlouhé chvíle též se někdy perem,

ale na smrt nemyslíme ani málo –

kš! – to by tak hrálo!