To byla doba velkonoc...

To byla doba velkonoc,

ta doba z mrtvých vstání,

já koledu Ti uchystal

pěkného malování.

I přišla chvíle, svitnul den,

hruď otcovská se chvěla,

když rtíkem jemně růžovým

svou koledu jsi pěla.

Ach, všecky růže lásky své

v Tvá líbat’ jsem chtěl líčka,

a pestré dárky přinášel

pro svého koledníčka.

A kde můj koledníček dnes,

čas velkonoc se blíží?

Což nelze hlíny překonat’,

jež srdéčko Tvé tíží?

Ach, žal můj sotva uspalý

a uhejčkaný v roce,

ten vítězivě zas a zas

své slaví velkonoce.