TO BYLA TENKRÁT DIVNÁ NÁLADA!

To byla tenkrát divná nálada! Čistota vonná jitra

a v mladé hlavě nadšené vzpomínek horký nával!

Vibrace věčnosti se dotekly strun nitra

a život bezcílný dnu krásna s bohem dával.

Paprsky, panenské polibky v nočním klidu vlahém,

mně kolem duhově a pohádkově hrály,

v jich světle stlumeném jsem otřásal se blahem

a mysl nad gotické spěla katedrály.

A třeba nevěřil, že duše k štěstí přilne

(spíš tušil, bolestnou že nervy pouť jí určí),

v té chvíli vzrušení, v té vůni země silné

jsem žití pochopil, vzrůst cítil moci tvůrčí.