To bylo v máji...

To bylo v máji –

svět celý zlatý! –

kdy ke mně tiše

sklonila čelo –

tak anděl sněhy

křídel svých sklání,

jak paprsk luny

ve stíny kane – –

kdy řekla sladce

jak v krásném znění

dumavé loutny –:

– Mám tě tak ráda! –

Řekla to tiše,

jak šelest listí,

však kol mé hlavy

tisíce něžných

andělských hlasů

volalo s výší:

– mám tě tak ráda! –

šuměly stromy

staré a stinné,

slavíkům v keřích

v trylku to znělo

a muška zlatá

bzučela v letu –

– má tě tak ráda! –

Svět celý kolem

jakoby volal

má tě tak ráda – – –

A dávných zvonů

večerní píseň

z daleka táhla –

a západ zlatý

hasl tak smutně

v korunách stromů

a paprsk jeho

rudý a smutný

padal ji v posled

na čelo bílé –

a mě tak bylo,

jak by chtěl říci:

Nevěř jí, nevěř! – –