TO BYLY NOCI.

To byly noci plné vůně,

květ lilijí v nich rudě plál,

a nad hladinou modré tůně

se hvězdný vesmír rozhoupal.

A písně táhly vroucí, tklivé,

jež na flétnu kdos ve vsi hrál –

ty skvělé noci omamivé,

je červen z hvězdných světů stkal.

A na květ snášel čárnou přízi

a do vod bílé perly svál –

a skvoucí démant v snící břízy,

v luh drahokamy rozséval.

To byly noci plné lásky,

klas těžký v poli kvet a zrál,

a krajem táhly žhavé zkazky,

je vánek nesl v snící dál...

Ty omamivé noci žhoucí,

v nichž narodil se Ideál –

a červen hvězdy nehasnoucí –

dvé srdcí – zlatým poutem spial.