TO BYLY NOCI!

Bizarní skupenství jsem z hvězd si bílých skládal,

když z venčí ani šust mi nedonikal,

jen tikot červotoče drobně v hluš se vkrádal

a občas v štítech vítr zanaříkal.

To byly noci! Sny mne pomíjely,

když úsilně jsem uvědomil sobě,

bez lásky hřejivé že v zdech jsem osamělý,

dvě hlavy posledních, že sťala Smrt mi obě.

To byly noci! Tajně oživeny

pochodem stínů, jež se jizbou táhly

s neznámým šelestem, jejž setřásaly stěny,

vzbouzely ve mně smutek neobsáhlý.

Jen hvězdy noci předlouhé mi zkracovaly,

když velkou jsem z nich klenul slávobránu

a sdílně ke mne třásly se a plály.

Já s těmi hvězdami se těžce loučil k ránu!