TO DÁVNO UŽ JE...

To dávno už je, kdy nám oči jasem vzplály

a v duších rozbřesklo se v svěží rose ráno,

a vzdálené kdes housle tichou nocí lkaly

tak jako dnes, kdy všechno, všechno dokonáno.

A květy vybledly nám, v mrazném dechu zkřehly,

dnes steskem minulosti smutek v život dýše,

a smutné písně v bolesti jen do strun lehly,

před vznikem vzpomínek jež v duši leží tiše.

To refrén písně té, již slouchali jsme spolu

a která nás zas v příval dávných snění svádí,

viď, budeme vzpomínati pouze v tichém bolu,

jak měli jsme se rádi.