TO JARO TESKLIVÉ...

To jaro tesklivé jak dlouhá nemoc bylo,

jak tichá výčitka mne stále bodalo.

To jaro tesklivé mne ssálo, vysílilo

a slunce – pod mrakem – to ani nevzplálo.

Zlý reflex jeho dnů mne neustále dusí

dnes, kdy žár léta jinde vzplápolal.

Na sebe pro hřích jara žaluji si

– dřív, než by jiný na mne žaloval.