TO JE TA VYVOLENÁ ZEMĚ...

To je ta vyvolená země,

to je ten vyvolený luh.

Hovoří s nebem vrchů témě,

z hořících keřů mluví bůh.

To je ta země vyvolená,

myšlenky věčné věčná stráž.

V té zemi žije kdesi žena,

ze které vzejde Messiáš.

Toť starý průkopník je lidství,

jenž z kalu, rmutu zvedne výš’.

To je ta země mučenictví.

Den její cti však uvidíš.

V té půdě rychle vzroste sémě

dějinnou sudbou zaseté.

To je ta vyvolená země,

kde květ dob lepších vykvete.

Je nutno staré rány zhojit.

A rány ty se zahojí.

Je nutno rozdělené spojit

tisíciletém po boji.

A krčí-li se v prachu po věk,

pramenů slyšte zurčení:

Nemůže zůstat malým člověk

v té svaté zemi Určení.

Ospale klímá duch. A věsí

své hlavy lidé bez slova.

Zdají se mlčet šumné lesy

a mlčet rovy hřbitova.

Zdá myšlenka se mluvit temně;

leč promluví keř hořící.

To je ta vyvolená země:

chce svoje slovo doříci!