To mračna zlá už rotila se v dáli,

To mračna zlá už rotila se v dáli,

z nich časem švihl blesk a zařval běs.

S řetězu puštěn, řádit jal se Chám,

vrah, nízký lancknecht v žoldu Ďáblově.

Lži špínu chrlil z tlamy nečisté,

zem Boží celou pokálet jí chtěje,

tím bahnem smrdutým. Dech morový

s ním vtáhl k nám a těžká, dusná tma

a chladná zběsilost a krve proud.

Kolikrát za těch dlouhých, temných let

jsem děkoval, že odvolána včas,

hrůz těch a hanby nepoznala již

mé matky duše bílá, plná lásky. –