To nejkrásnější tonutí...

To nejkrásnější tonutí,

když Bůh se zraku zjeví,

když láska blahem opájí,

a člověk o tom neví.

Když mizí všecky propasti,

jsou všude hvězdy, kvítí,

snů nekonečné stoupání – –

a člověk hloub se řítí.

Když rajská vůně omámí

kouzelné krásy květem,

že křídlo zdá se tělu růst –

a člověk chodí světem!

Když každý drobný lupínek

je svatým z jedněch rukou,

když pohled stačí na týdny –

a člověk zmírá mukou.

Když chvíle k žití probouzí

a srdce nezná jiné,

než ono blahé tonutí, – –

a člověk při tom hyne. –