To není lásky vylhaný vzdech.

To není lásky vylhaný vzdech,

co na dětských se zachvívá rtech,

když ručky kol šije nás lapí,

co proudí nám z očí ve chvílích těch:

to perly jsou štěstí, to rubíny něh,

to blaženství křišťalné slapy.

To není vášně bleskový mrak,

čím náhle dětský jasní se zrak,

když vinem je k porvané hrudi;

toť vlna, jíž nesen ku břehu vrak,

a nebe, jež zbožným jest slíbeno pak,

z prachu až cherub nás zbudí!