To není mír...

To není mír, to není klid, jímž dýchá

noc jarní, věnec hvězdný v skráni svitý,

kdy vzduch jest sladkou vůní fial sytý,

a šelest větví, zdá se, touhou vzdychá;

to není mír, to není klid, jak zticha

když v šero hnizd se loudí luny svity,

kdy slavík tichne blahem rozpačitý,

a srdce jen se mluvit neostýchá;

kdy rtové ret a ruka ruku hledá,

a vlhne zrak, a ňadro výš se zvedá...

Ten minul dávno čas! jen jako v podjeseni,

kdy žloutnoucí list padá hluše k zemi,

jest bez hvězd nebe, bez kvetu kraj němý,

a v hlavě pusto je a v srdci touhy není. –