To není tady...

To není tady, kde jsem chodil s ní.

Zde potřísní

myšlénku každou všednost lačná.

...To bylo v horách, vím to jako dnes,

vše bylo velké, blízko u nebes,

nám pod nohou se tměla mračna.

To není tady... tam jsem volným byl

a políbil

jí čelo bílé, plné vnady,

tam večer hořel, v zrak jí září pad’,

a my hleděli mlčky na západ...

ah ne, to není tady!

To bylo dávno, byl to pouze den,

kdy nekliden

jsem ptal se, vše to pravdou je-li

a přec-li člověk v štěstí věřit smí...

Víc nevím ani, co vše děla’s mi,

jak touhou jsme se opíjeli.

...Však je-li štěstí, vždy je spálí mráz.

Leč není, – nás

jen chvíli těší klamné snění,

a kdybys prošel celý, celý svět

a hledal je, přec poznáš naposled,

ah ne, to tady není...