To osud!

Král myšlenkou a citem žebrák chudý,

já tluku denně žití všední hrudy.

Ten svatební zpěv, pohřební ten žádá

a duše má dá všecko ráda, ráda!

Až vydá všecko – co pak zbude pro ni?

Vyzáblý jezdec na hubeném koni.

Však dobře jede, bude u mne brzy,

pak ztichne snad všech zmijí sykot drzý.

A nestichne-li, srdce též se ztiší,

neb jezdec ten je stále bližší, bližší.

Chlad jeho křídel cítím ve své strázni

a skoro se již nezachvěji bázní.

Král myšlenkou a citem žebrák chudý,

já tluku denně žití všední hrudy.