To srdce ubohé!

Ha, ha, to srdce ubohé

se rozplyne mi v touze –

i buď na živu, bloudku můj,

byla by o tě nouze.

Ty musíš poutí života

si mnoho nechat líbiť,

však – to ti radím upřímně –

jen nic si nenech slíbiť.

Leč – odpusť mi, že směju se,

když nad tebou se mračí; –

ba sama často pomáhám

ti slzou při tvém pláči.