To ticho, které v nás i kolem jest,

To ticho, které v nás i kolem jest,

o milost prosí, zvuk si slyšet žádá

a vyjít z nás na bílou stuhu cest,

kde o volnosti noc své písně skládá.

Chce stoupat do větví, kde větru hvizd

umlká v hnízdech, za roh ulice

se přikrčit a touhy svoje nést

v prostory luk a v mlhy metlice

a z nasbíraných pokladů sny číst.

A zas jak člověk, jenž rád mění řád

a ve změně svůj maří volný čas –

již tichem nebýt, proměnit se v hlas

a výkřikem přehlušit vodopád.

A nasyceno zas se tichem stát

a na prožité v tichu vzpomínat.