TO V LESE U NÁS BYLO...

To v lese u nás bylo někdy před západem,

kdy rozhrály se všecky stromy dokola:

dub, javor, habr, buk i bílé břízy řadem

teď byly housle, cello, basa, viola.

A větřík, jemný hudec, letí tichým spádem,

kde dotkne se, tam struna písní zavolá,

a v každém kmeni tom, ať shrbeném či mladém,

teď žití tajemného síla plápolá.

Já v trávě ležel jsem a nad mou těžkou hlavou

zpěv stromů podivný a lehký dlouze táh’,

zněl kouzlem pocelů a neurčitou slávou –

a bylo mi, jak také měl bych zpívat s nimi

a splynout s jejich šumem v úvahu tu v snách,

neb vím: to s životy bych mluvil skutečnými.