TO VĚČNĚ LIDSKÉ JEST...

To věčně lidské jest,

to duše lidské touhy:

o hvězdách snít ve prachu cest,

pohrdat tím, co jest,

chtít opak, přízrak pouhý,

na jaře zrát a v podzim kvést!

Sny slunné dětských let,

na moři bouřně vzdutém

jak toužím, hnusu pln, k vám zpět!

Všech vášní poznav jed,

žen potřísniv se rmutem,

zas toužím z noci zpět

po cudném jitru mladých let,

po dívky visiónu nedotknutém,

té první, kterou nezlíbal můj ret,

již vídal jsem jen v dusných síních škol

při nudných klasicích jak štíhlé lilje stvol

vždy u okna se chvět

a píseň lidské touhy pět...