To vídám rád...

To vídám rád, když brázdí zemi pluh

a za ním vážně černý havran kráčí,

když listí mladé jest a v háji čilý ruch,

když rosa všecko ve svém moři smáčí,

Když oráče to více nezebe,

ba pot mu teče s čela dolů v proudu,

když vzlétá z brázdy skřivan do nebe

a křepelka si hledá svoji hroudu.

To vídám rád, když zlatý šumí klas

a koukol s charpou skládá pestrou kytku,

kdy stuha zelená je borů pás,

a květy obalují každou snítku.

To vídám rád, když v hroznech plá to, lis

svou práci začne, slyšeti je cepy,

když listí žloutne, zvolna mizí hmyz

a vítr fučí strništěm a stepí.

Leč na nivách když leží kyprý sníh,

a nikde pták a nikde list a květy,

a nikde člověk – pouze v paprscích

vše září bílých jako jiné světy,

Vše hrobka z Párského je mramoru –

chlad všude dýše, nivy prázdnem zejí,

kraj mrtvola je v bílém praporu –

tu dobu mívám ze všech nejraději.