TO VŠECHNO UŽ JEN BYLO.

TO všechno už jen bylo;

a nevrátí se zpět

co srdce snilo, žilo,

co bylo trn a květ.

Od známých milých tváří

jdu, poutník, nevím kam,

tak mnozí šli mi dříve,

jdu jako oni sám.

Jen ještě pohled zpátky

s tím trpce němým rtem;

a kdož mi ruku stiskli,

všem dík a s bohem všem!