To vždycky za dětství jahody láskou voní,
To vždycky za dětství jahody láskou voní,
med voní štědrostí a krejcar touhou po ní,
neb každý země dar je radost předurčená
pro všechny smysly tvé – však radost nemá jména.
A když tě opustí – ty nevíš kdy a kudy
od tebe odešla – vše jméno má i datum,
víš: touhy lásky, pře i zklamání i bludy,
na konec společné: vanitas vanitatum...