To zdá se jen...

To zdá se jen, že klesnem kdys

a budem pohrobeni,

že přijde někdy ruka čís

s rozmachem v zvyky denní,

že udolá nás, udolá,

tak zvolna, ale jistě, – –

ne, nepracujem do pola

na svatém našem místě,

my všickni stejně milujem,

kdo řekl by, že míň neb víc,

zde srdce je – i ruku sem,

vše ostatní buď nic!

My jdeme dál a jdeme výš,

kdo jinak o tom sníval,

to dávno snil, to dávno již

zlý vlastí táhl příval,

v nás touha pučí po díle

a láska k rodné zemi

jen k životu – ne k mohyle,

vlasť jedna – mezi všemi –

tu všickni stejně milujem,

kdo řekl by, že míň neb víc,

zde srdce je – i ruku sem – –

vše ostatní buď nic!