TO ZDE JEŠTĚ NEBYLO.

V skočnou polku veselí

pustila se Praha,

jedna mysl všecko spjala

a jediná snaha

vyzouti se ze všednosti,

roztancovat české kosti,

by se všeho dobylo,

tohle u nás, ať jsem čertův,

to zde ještě nebylo.

Pod blankytnou oblohou

volnosti se vzdejme,

závisť z duše zapuzujme

a všeho si přejme.

Vládnoucí i ponížení

pro nějaké okamžení

zapomněli, co bylo –

tohle u nás, ať jsem čertův,

to zde ještě nebylo.

Bláznit každý dovede,

to je známou věcí,

a všem ptákům radostno je

vylétnouti z klecí,

rudí, žlutí, černí, bílí

zabláznit si musí chvíli –

velemoudrá Sibyllo,

tohle u nás, ať jsem čertův,

to zde ještě nebylo.

Probuzeno nadšení

k bývalému žití,

jedna radost ze všech očí

plápolá a svítí.

Tlustí, tencí, velcí, malí

zahodili svoje žaly,

veselí je zvábilo –

tohle u nás, ať jsem čertův,

to zde ještě nebylo.

Ben Akibo, zůstaň ve svém hrobě,

tohle by tě jistě zabilo,

dřív než moudře zabručel bys sobě:

Tohle v Čechách ještě nebylo.