Tobě, drahý otče.

Tvá hlava šediví, můj otče drahý,

Tvá hlava kloní se a níží týl,

my rozešli se záhy, ach tak záhy,

jen dětský čas jsem s Tebou otče byl,

Tys nespal snad, já lehce den jsem trávil,

Tys pracoval, já potem Tvým se bavil.

Tvá hlava šediví, můj otče drahý,

Tvůj zrak, on krátí se, tys síly prost,

a tomu všemu prvé dáti vláhy

Tvé dítě chudé nemá síly dost,

a život nijak zpět to dáti nechce,

co chlípný boháč promrhá tak lehce.

Tvá hlava šediví, můj otče drahý,

o vem můj život, rád bych Ti jej dal,

já nemám víc – jsem jako žebrák nahý,

jen o píseň jsem bohatším se stal,

pak ještě slze, v kterých se potácím,

toť vše co mám a tím Ti věrně splácím. –