Tobě, drahý příteli a druhu!

Tobě, drahý příteli a druhu!

Tobě vroucím srdcem věnuji,

Na znamení, že Tě miluji,

Tato sprostá kvítka z českých luhů.

Přijmiž aspoň částku mého dluhu,

Kterýž s vděčností Ti splacuji;

Toběť Musy české děkují,

Žes je z cizích vysvobodil kruhů.

Nezamítej sprostičkého kvítí,

Nežádámť, by v Tvém se věnci skvělo;

Krásnějšíť Ty budeš vínek míti.

Vlast uvine pro miláčka svého

Věnec neuvadlý na ctné čelo:

A tenť bude pouze z Kvítí Tvého.