Tobě, luno mých snů!

Ať pějí jiní písně krásnější,

nežli jsou tyto, květy mojich snů,

ať věčnost píše jejich písní zvuk

ve zlatou knihu svoji nezmarnou,

mně stačí, když mou píseň citlivou,

již tady píši ve své samotě,

pochopí s láskou srdce jediné,

to srdce Tvoje, milko v daleku.

Mně bude více ruky Tvojí stisk,

a očí Tvojich žárná odpověď,

než davu chvála, liché pozlátko...