Tobě, trpkosti!

Již nezachvím se před tebou, vím zjista,

a bázeň, drak mě více neudolá;

mám ještě křídla, z čarovného kola

bych výš se vznesl nad oblaka čistá.

Tvá ruka bezcitná se darmo chystá,

mě připjat všednosti v ta lada holá,

v to slzné údolí a v bědná místa –

výš po věčnosti duch můj lačný volá.

V boj proti tobě půjdu vždycky směle,

chci trpět sám a stopou spasitele

chci kříž svůj nésti tiše, bez odporu

a v zapírání na Kalvarskou horu;

jest věčnosť větších utrpení hodna:

Sem pohár tvůj! ať dopiju ho do dna!