Tobě.

Tobě mé první myšlení,

když bujné slunce ranní

v své všeživoucí milosti

se k choré zemi sklání.

Tobě mé první myšlení,

když srdce mé se modlí,

a v modlitbě té celý čas

mé srdce s tebou prodlí.

Tobě mé první myšlení,

když večer k oknu sednu,

a na tom nebi dalekém

tu první hvězdu zhlédnu.

Tak jednou denně na tebe

mně srdce myslit velí,

leč myšlení to potrvá

den celý, celý, celý! –