TOBĚ.

Jak prchlý čas, jak vesny milý květ,

Tak zajde v zhoubný hrob i mladost tvá,

A ani den pak nepřivábíš zpět.

Nechť duše tvoje dnem i nocí lká.

I lásky plamen vroucí dohoří,

Poslední jiskru ti udusí černý klam,

A všechna radost se ti ponoří

V útrapy jícen – zhouby strašný chrám.

A když ti všechno, všechno pohyne,

V tvém srdci jenom chmúry budou tkvít,

Z kterých se blesk jen zářný vyřine,

Tu propast bezdnou v srdci osvítit:

Pak upomínku aspoň uchovej

Na zašlé dny, na zvadlý mládí ráj, –

Ten dávných září záblesk v srdci měj,

On sprovodí tě ve snů blahý kraj!