Tobě.

By Augustin Eugen Mužík

Kterás žití na obloze

sluncem mírným, čistým, jasným,

nejdálnější kruhy svoje

daříš světlem, teplem spasným.

Shledni dolů se své výše

na ten černý, smutný mrak,

jenž tu bloudí beze cíle

jako mořem spustlý vrak.

Paprslek tvé svaté lásky

pronikni mou mrtvou hruď,

na obloze mého žití

duhu míru, blaha vzbuď!