Tobě.

Pozíral duch můj do budoucna,

vyhasly moje oči v lebce

a duše, jež z nich mluvívala,

jen bolně umořena šepce:

Marie má! tou nocí temnou

zdaž věrně budeš bloudit se mnou? –

Až žertvou můj se život stane

myšlénky velké, tužby jedné,

hoj, zatemní se moje nebe,

má hvězda sklesne, zhasne, zbledne,–

Marie má! tou nocí temnou

zdaž věrně budeš bloudit se mnou? –

Snil jsem, že vše nás opouštělo,

a nezbyl nám než jeden známý,

všude, kde jsme sklonili čelo,

co věrný přítel plakal s námi:

to láska naše nocí temnou

při tobě byla, byla se mnou.