TOMÁŠ

To je ta chvíle tajemná,

kdy Kristus zjevuje se;

hlas jeho srdce dobře zná,

na těle rány nese.

Ty pochybuješ, Tomáši?

vzpíráš se sladké víře?

hle, zjev se blíží nejdražší,

dech libé vůně šíře.

Co váháš ještě v rozpaku?

vrhni se na kolena!

líbezný hlas jak s oblaku

slyš! ta slast bezejmenná!

Jen vztáhni ruku, vnoř ji něm,

kde v hloubi srdce hoří;

prst do děr rukou, nohou sem,

zkad plá to novou zoří! –

Má duše, pochybuješ snad?

S Tomášem vlož sem ruku;

to srdce bije dosavad

v horoucím pro nás tluku.

„Můj Pán a Bůh,“ kdo jiný jen!

ples vystřídal se s bolem:

má pochybnost – Bůh pochválen! –

se stává apoštolem!