Ó tóny, tóny, tajuplně květy,

Ó tóny, tóny, tajuplně květy,

až do hlubin mou zachvíváte duší,

jí tušit dáte vlastní její světy,

i chápat břímě, jež ji k zemi kruší.

Ach, na perutích vašich ona vzlétá,

nesmírným bolem poznání se svíjí,

kde spolu s vámi rozvíjí se, vzkvétá,

tam květy ony bolest země kryjí.

Pak síla vaše stejně rve – kdy hojí.

Ó tóny, tóny, duše se vás bojí.