TOPOL.

V mých upomínkách z dětství vrcholí

kus cesty zasněžené s topoli.

Ó jaká čest, kraj cesty mužně stát

jak strážce nezdolného majestát,

směr k cíli značit pyšným vrcholem –

Jsem u cesty tím strážným topolem.

V mých upomínkách z dětství vrcholí

kus cesty zasněžené s topoli.

Já vím, že řeknou: „Topol škaredý

v kraj zastírá nám volné rozhledy

a role stíní planou zelení;

čas vytít jej a hodit plameni.“

V mých upomínkách z dětství vrcholí

kus cesty zasněžené s topoli.

Ať vytnou mě, když aspoň jedinou

z těch duší potřísněných provinou,

jež po bezcestí bloudí zatmělém,

smím učinit zas bílým andělem!