Topole.

Topole dva hostí pole,

sedly vrány na topole,

křídly vějí, zobem křehcí,

prchám, vran těch slyšet nechci.

Což mi věští? Smutné časy:

jíní ve vlas, jíní v řasy,

jíní do srdce i duše –

mlhy jdou, a zima kluše.

Kvapí, supá, stená, pádí;

v dálce pláče moje mládí,

zlaté mládí, zlatá léta,

přišla zima; veta! veta!