Topoly. (I.)

Jdou jako ve snách tiché topoly

a kdesi v dálce šedých mračen mizí –

Jak někdy blízké je tak náhle cizí,

jak někdy srdce divně zabolí....

A zhrdá vším – i o co zápolí,

co bylo veliké a čisté, ryzí....

Jdou jako ve snách tiché topoly

a kdesi v dálce šedých mračen mizí....

A smutek roste – nic už nebolí,

vše zapomnění zhaleno je v řízy,

i duše sní – vše v náruč mlha sklízí....

Jen v dálku – stinnou cestou do polí

jdou jako ve snách tiché topoly – –