TORBOLE.

Jak útes vzdoru Monte Baldo skví se v sněhu...

dnes vlny jezera jsou pod ním sčeřeny,

šum jejich nervósní se chvěje ke skal břehu

a v hloubi modravé tam tančí Sireny.

Na hřbetech ořů vzepjatých teď zřím je v běhu,

ty ženy jezerní, jež hledí zdiveny

v mých očí severních tak ostýchavou něhu

a dál mne lákají přes kluzké kameny.

Tu v hrdém dumání jsem vznesl svoji hlavu,

se znělkou v duši své jsem kráčel ku přístavu

při hymnu jezera a divém reji vil...

Mně krásným, olympským se jevil sonet příští...

V tom stanu před domem, kde v hráz se vlny tříští,

čtu nápis: jeden den zde Goethe psal a žil...