Torcello.

Torcello, ty místo milé, k němuž toužení mne sneslo,

v hájku tvém chci spočinouti – hej, mladíku, odhoď veslo.

Tak; a zde chci spočinouti v utěšeném chladu stromů,

moje mysl zatoužila k drahé vlasti svojí – domů. – –

Spočinul jsem; mladé stromky vrhaly mně listí dolů,

a ty kvítky v bujné trávě kývaly mně z hebkých stvolů.

Odtud k moři v nepřehledné, širé dálky jsem se díval,

jehož nitro krásy, zhouby žádný ještě nevyzpíval.

Když tak hledím, myslím, toužím – prsa má se pozachvěla,

ptáčata to byla – písně – která domů létnout chtěla.