Toť ona!

Mým srdcem podivná se pověsť chvěje,

a tajemně tak cosi šepotá

tam tisíc hlasů živých, sladkozvukých,

a přece tesklivá tam samota.

A v nebi modrém, ve stříbrných hvězdách,

a v měsíci si hledám přítele,

zdaž ty by hlasu tomu rozuměly,

proč srdce v tesknotě je veselé.

A v měsíci se divná pověst chvěje,

a po hvězdách to tajně šepotá

tam tisíc hlasů živých, sladkozvukých,

a přece tesklivo tam, – samota!

A srdce mé se s pověstí tou pojí,

a tisíc zvuků hlasem jediným:

„Toť ona – ona – všude, věčně ona!“

ó tajné zvuky – teď vám rozumím!