Toť ten městec, rodič to dnů mojich,

Toť ten městec, rodič to dnů mojich,

Kolébka a hrobka mojí mládi!

Duše má k těm polím často pádí

Pootavit v památky se zdrojích.

Na těch nivách jsme jak včely v rojích

Scházeli se ke hrám spolu čádi,

Snášeli jsme k věžem z chmelnic kládí,

Vedli války přioděni v zbrojích.

Pohřbeny jsou dávno hry ty v hrobě,

Ze živých mne tu již nikdo nezná;

Předc ta paměť jest mi přelíbezná.

Drahý poklad má ten městec v sobě,

Otec, matka, sestra mi v něm leží,

Tož hruď má sem trojnásobně těží.