Totě hříšník, jemuž není rovně;

Totě hříšník, jemuž není rovně;

Jakou hanbu činí svému stavu!

Každý mluví o tom o nemravu,

Laje hříchům jeho neslitovně.

I já bolest cítím neposkrovně,

Odívám se v smutek, klopím hlavu,

Stranuji se spolků bodrých davu,

A žel tajný vodím nevýslovně.

Avšak badám, a své srdce jadám,

Slzy cedím a se k Bohu modlím:

Nevydej mne takým vášněm podlým.

Člověk jsem a lehko ve hřích padám,

Duch můj hotov, ale pleť jest padka,

Hřích jest mocen, vnada jeho sladka.