Tou ulicí rád chodím...

Tou ulicí rád chodím k denní práci,

kde družívalo k nám se tušení

v čas, jenž se jako barvy v šeru ztrácí,

jak vykácených lesů šumění...

Ty vlahé večery tam zas mne hřejí

a májového vánku pocely,

Tvé oči z myšlenek se na mne smějí

a stisk Tvé ruky cítím nesmělý.

Ze starých zahrad slyším drozdů pění

a přes zeď ke mně šeřík zavání –

a zase cítím čísi políbení

a měkkých křídel lehké zavlání.

Jak třetí kdos k nám druží se, já tuším,

krok svůj jak s naším řídí přetichý,

jak sestersky se sklání k našim duším

a dýchá v jejich bílé kalichy.

A zase cosi rozlévá se hrudí,

čím plnilo ji tehdy tušení:

zřím, jitrem z šera barvy jak se budí,

a příštích lesů slyším šumění.