Touha bez naděje.

Kdybys byla perlou

nejhloub v tůni moře,

dosáhnul bych tebe

po dno až se noře.

Kdybys byla růží

až na alpské hoře,

našel bych tě, rád se

v ledu, trní boře.

Kdybys – holubička

pod blankytem žila,

moje by tě láska

v náruč přivábila.

A kdybys co hvězda

na nebi se skvila,

přec bys i v té dáli

mojí hvězdou byla.

A tys perla vzácná,

a ne v moře skrýši,

spanilá jsi růže,

a ne v děsné výši,

holubička’s, Mlado,

a ne v větrů říši,

hvězda, a ne v dáli, –

a přec mně ne bližší!