TOUHA BOŽÍ.

V zahrádce Anny a Jachima

líbezný pouček se ujímá.

Sleť, Gabrieli, zaleť tam,

kolik už vykvetlo, povíš nám. –

Vypučel teprv jeden list,

zelený; zrosený, svěže čist. –

A když už bylo k poledni:

Sleť, Gabrieli, a pohledni! –

Pane, už vypjal se útlý stvol,

rosy je na něm kol a kol. –

Slunko už sklání se ku horám:

Sleť Gabrieli, pospěš tam! –

Už, Synu Boží, v lupení

bělounké poupě se pupení!

Když z brány noci šel bílý den,

lilije kalich byl otevřen.

Z kalicha Slunko se zrodilo hned,

radostí svítilo na celý svět.