TOUHA...

Jsem v dálce od Tebe a marně lomcuje mnou touha;

do duše voní naší lásky květy...

pel milé vzpomínky piji zdlouha:

tak v vášni nádherné jsem líbal Tvoje rety...

To není jenom polibek, jejž láska skytá,

a jenom ramen objetí, jež měkce hřeje,

toť touha plamenná, v níž vášeň skrytá

do prsou dech a do žil krev mi znovu leje. –

Nic více nepřeji si po shledání:

Tvé vřelé objetí a těla skvostnou linii

a ňader oblý tvar a klínu něžné odevzdání

a srdce rozpuklé jak v květu lilií...

Pak smutek duše rázem zmizí!

Pojď ke mně blíž! Ať bouří vášeň ryzí...