Touha má.

Smělým letem orel k nebi letí,

k siné výši, křídlem zmohútnělým,

v jinou říši, v jasné světlo pluje,

oko za ním – zrakem skamenělým!

Tak má touha, jak ten orel smělý,

v nedozíramé se dálce strácí,

zrak můj za ní, ach už skamenělý,

až tím letem – srdce dokrvácí.